Příroda, naše planeta si nehraje na nevinnost, to my mnohdy zkresleně vnímáme realitu. Naše planeta existuje díky neustálým proměnám- nestabilitě. Díky těmto proměnám se vytváří podnebí, geologicky stav, přírodní pochody,krajina, život ... .  Planeta je nesmírně drsná a šmahem může vymazat populaci jednoho či několik měst ....  Zde je ale jiný potenciál, naučit se vnímat děje více do hloubky a delší perspektivy, ne jen výchozí stav a více odlidštěně. Jednak získáme vnitřní stabilitu a mír ... . Hloubka zde může znamenat třeba poznání jak se utváří lidský génius a duševní stav a to je potřeba jít hlouběji až k narození. Na svět přicházíme nestrukturovaným mozkem, a ani se neumíme, najíst, udržet vnitřní teplotu, či vyměšovat.Naše realita je na bodu nula a mozkové centra a databanky jsou zatím prázdné. K naplnění potřebují interakci s okolím, nespočet podnětů, jež rozhýbají naše tělo, vytvoří si pojem  vícerozměrné reality, vytvořit si sociální vnímání až po proces oddělení se od pospojitosti k vlastní identitě. Jinak řečeno lidský proces vytváření osobnosti zkrátka potřebuje k probuzení a růstu, obdobně jako svaly  nespočet podnětů. Na druhé straně náš lidský druh k přežití a vlastní evoluci a zachování genomu potřebuje více potomků, tak aby zajistili potravu, bezpečí ... .  Je tu i třetí skutečnost, při miliardovém stáří planety, by postačilo jen krátké stabilní období, co by ale naplnilo planetu na další miliardy let ... . Jinak řečeno, nedovedu si představit život ve společnosti aby byla pro všechny v řádkách tisíců let, natožto v milionech. Byla by to nuda.  Naše doba je taktéž přízračná, že zde se otvírá proces přechodu od paradigmatu společnosti k duševnímu životu a potenciálu jednotlivců. Což vytváří proces v prvotní fázi oddělování, kdy díky rozvíjejícímu poznání jej nejdříve směrujeme ke společnosti a snažíme se jí "montovat" do života a páchat dobro a pakli že je tu větší popud poznáme že společnost má jinou úlohu a začneme se učit svému potenciálu.