Pro tyto zkušenosti s okupacemi u nás jsem velmi rád, že jsme v obranném společenství NATO a navíc i v EU

Pane autore

zaujala mě vaše slova :"Se zlem se dá úspěšně bojovat, dokud je slabé". A kdo je určen k tomu, aby označil "to je zlo"? Kdo ?, vy, vaši kamarádi, stát. mimozemšťané ?

Jsme svébytné osoby a nepotřebujeme, aby nám někdo něco označoval. Také se v článku píše: "I dnes se okolo nás zlo pohybuje a úspěšně se maskuje, aby ho nikdo nepoznal." Ono se zpětně snadno hodnotí. Ale umět se správně rozhodnout, může znamenat otázku života a smrti. Byli židé, kteří zde zanechali veškerý majetek a utekli do naprostého neznáma. A začínali v cizině od nuly. Ale zachránili si život. Ale kdyby se vše v Evropě vyvíjelo jinak, tak to od nich mohlo být chybné rozhodnutí. Zlo jim tehdy nikdo neoznačil, ale něco tušili a uměli použít rozum i cit. Zlo musí umět poznat každý z nás a nikdo to za něj neudělá.

Ani mne nepřekvapuje, že při výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy byly noviny i televize plné všelijakých pořadů a filmů, které toto výročí připomínaly a dnes, kdy si připomínáme kulaté výročí u nás započaté největší tragedie, která Evropu ve dvacátém století postihla, je relativně ticho. Žádné pietní shromáždění se nekonají, žádní vyčpělí politici typu Kocába nebo Němcové, popřípadě umělci jako Koller a Štěpánová se na Václaváku nepředhánějí, jak by se při výročí obsazení ČSR německými zločinci zviditelnili.

Taky jsem si všiml, že podle mainstreamu nás 21.srpna 1968 obsadili Rusové, ale 15.března nás neobsadili Němci, ale jacísi anonymní nacisté, či fašisté, kteří se v Německu zjevili asi z vesmíru a s Němci zřejmě neměli nic společného.